Květen 2012

O muezínech, hadech a jiné zvířeně.

31. května 2012 v 16:26 | M@telloo
31.5.2012

Včerejší den mi nabídl změnu v pracovním režimu - cestu do Ankary, kde byla potřeba objednat nábytek do bytů, vyjednat cenu motorky pro šéfa a opravit ulomené zrcátko na Citroenu. Když napíšu, že ani jedna z těchto věcí neproběhla hladce, nebuďte překvapení... :-) Musel jsem vstávat velice brzy, kolem páté, v šest byl odjezd. Když jsem se v 5:45 vypotácel před hotel, ihned se mě ujal místní šéf kuchyně, který nás zdraví každé ráno stejnými pozdravy... Provádí to tak, že se vás ptá jak se máte, co děláte atp. a zároveň za vás i odpovídá, takže vám nezbejvá než se blbě smát. Hned mě posadil ke stolu před hotel a přinesl čaj, což bylo příjemné ovšem do doby, než šesti chlapům, kteří seděli o stůl vedle začal vykládat, že jsem cizinec a že fandím stejnému týmu jako on... Na to se strhla taková malá sláva po česku, jak říká pan Donutil, ihned jsem si musel přisednout k nim a jeden přes druhého se začali vyptávat. Já jsem plácal akorát nějaký nesrozumitelný věty, jelikož jsem ješta napůl spal. Asi si museli myslet, že jsem lehce labilní. :-) Co ovšem bylo velice zajímavé, když mi řekli, že jsou místní muezíni, kteří právě "dozpívali" a šli to spláchnout čajem. Fajn seznámení... :-) V Ankaře to bylo hezké, ale trochu dlouhé a když jsem se pak v pět odpoledne vracel na hotel, měl jsem toho plný brejle - doslova! A večer mě čekal fotbal s místními chlapy, se kterými jsem se zase seznámil při návštěvě místní lokanty. Když jsem přišel ke hřišti, kam mě dovedl jeden z nich, začala velká sláva po česku... Bylo jich tam asi 13 a já opět odpovídal na všechny strany, někteří dokonce nevěřili, že jsem cizinec a tak jsem se prokázal kopií pasu. Nejhezčí ovšem bylo, že za hvězdu jsem byl už před zápase, jelikož jsem si vzal brankářské rukavice a ty tu nemá jen tak někdo (:-D) Pak nastalo něco, co jsem nikdy nezažil, rozdělili se na dvy týmy a začali se o mě hádat. (kde jsou ty časy, když jsem na základce a později na střední patřil mezi takový ty poslední odpadlíky a učitelka ještě musela přemlouvat kapitány, aby si někoho z nás vzali do týmu). Nakonec jsem byl přidělen k týmu, kde byl i můj známý "objevitel" z hospody. A byla to dobrá volba. Vyhráli jsme 12:5! :-) Ještě podotknu, že mi dal góla kluk, který hrál uplně bosej, jelikož neměl na kopačky, zato patřil k nejlepším hráčům na hřišti.

Dnešní den by byl zase úplně jednotvárnej, kdyby nás nepřišel navštívit kamarád had, který se plazil v protisměru mé chůze, když jsem se vracel z oběda. Pěkný šok! Nakonec se nám ho podařilo vložit do papírové krabice a odnést do bezpečí.

Had se jmenuje Skvrnovka kočičí, naštěstí není jedovatý, ale při podráždění vás může nepříjemně kousnout.

Ještě si dovolím zveřejnit básničku, kterou mi zaslal kamarád, docela mě pobavila. Ještě jednou díky Looky!

Jdu s děravou helmou,
mám horečku pekelnou,
jsem chudý, jsem sláb, zaměstnán!
Hlava mě pálí
a vturecké dáli
se leskne a třpytí můj sen.

Kraj pod sněhem mlčí,
tam diety jsou píči,
tam zbytečně budeš mi psát.
Sám v dřevěné stavbě
sen o zlaté Hroudě :-)
já nechám se tisíckrát srát.

Severní Vítkovic je krutý,
počítej lásko má s tím.
K nohám ti dám dva tři šutry
nebo se vůbec nevrátím.

Tak zarůstám vousem
a turci už jdou sem,
už slyším je řvát blíž a blíž.
Už mají mou stopu,
už nevěří, že kopu
svůj site, a že stloukám tu kšeft.

Zde leží ten blázen,
chtěl elektrárnu a chtěl bazén
a opustil svou krásnou úřad práce.
Mám plechovej zadek
a pár tureckejch zvratek
a nad hrobem tři lajky z face :-)

Pro dnešek asi vše. Nebudu sem psát každý den, jelikož by se tu hromadily jen samé nesmysly, proto napíši vždy, když to bude stát za to. Jinak začínám vyučovat kolegy v práci základům Turečtiny a tak i sem budu dávat jednotlivé lekce, třeba se někomu budou hodit. Ještě připravuji slovníček základních slov, vět a pojmů... Snad Vám to k něčemu, někdy bude.
Mějte se fanfárově!


Plán Z - Zahulímeeeee

28. května 2012 v 21:15 | M@telloo
28.5.2012

Vydali jsme se do místní čajovny na vodní dýmku. Jelikož je tato "pochutina" v orientálních zemí velmi oblíbená, tak jsme s Tomem nemohli odolat. Čajovna je velmi hezká a útulná. Obluhuje jí borec, který vypadá jak Rugbista či zápasník... svým vzhledem by mohl klidně v Praze prodávat ve sportovních potřebách... :-) Objednali jmse si dýmku s jablečnou příchutí, těšili a čekali. Bohužel nás již na počátku kouření vzmohlo zklamání, jelikož dýmka pořádně netáhla, ve váze bylo málo vody a celkově se prostě nepovedla. A ještě za ty prachy!!! (asi za 150Kč) Jinak čaj byl dobrý, hudební výběr taktéž o obsluze nemluvě. Proto, pokud někdy zavítáte do Beypazari a naskytne se vám návštěva této čajovny, rozhodně si tam dýmku nedávejte, jelikož degeneruje lidi... foto níže.


Závěrem dne bych chtěl ještě pořát všem maturantům, které zítra čeká ústní zkouška mnoho štěstí, zejména pak jedné své kamarádce. Co dodat?... Matura je fraška, kdo jí dá napoprvé je šprt... nejlepší vždy září v září... :-)

Příhody z Turecka - 2.díl

28. května 2012 v 16:22 | M@telloo
Tak tu máme další pokačování. Zase se mi stalo několik příhod, nebo naskytlo několik těžkouvěřitelných pohledů... :-)

1. Vedle hotelu máme prodejnu plynových bomb. Prodejna vypadá asi tak, že uplně vzadu je psací stůl, kde sedí majitel, či jeho sekretářka jinak všude jsou police a na nich vyskládány plynové bomby, od nejmenší po největší. Jednou večer jsem šel asi před jejich zavírací dobou kolem a viděl toho dědka, jak sedí na židličce uprostřed místnosti a montuje cosi na pravděpodobně plné bombě a v hubě cigáro... největší pecka byla, když ho típnul o tu bombu! To by v česku asi neprošlo že? :-)

2. Turečtí řidiči. Nutno uznat, že jestli se v česku rozčilujeme za volantem jaký kréténi zas vyjeli a když potkáme jednoho za den a máme z toho zážitek, který musíme vykládat všem okolo: "Jak mi ten idiot v bavoráku nedal přednost"... Řeknu vám přijeďte sem. Tady neexistujou žádný pravidla, každý si jezdí jak chce, přednost zprava?! HAHA!!! Předjíždění zleva?! HAHAHA!!! Nic. A zastavit na červenou?! Komu se nechce, tak prostě nestaví a jede dál... Musím uznat, že je to dost na palici, protože turek za volantem = dement za volantem. Zásadně nesledují co se děje za nimi, jezdí klidně v protisměru, na každýho troubí (takto se i často zdraví) a když chtějí, tak prostě zastaví uprostřed hlavní ulice za plného provozu, vystoupí a jdou si pokecat. Že se za ním tvoří kolona je mu absolutně jedno - on si chce jít pokecat. Na druhou stranu musím uznat, že se tu nestávají skoro žádné dopravní nehody. Sice všichni jezdí jak prasata, ale navzájem to o sobě vědí a jezdí pomalu, jelikož je tu obvyklé, že řidič při řízení má v jedné ruce mobil a v druhé cigaretu nebo čaj, tak to asi vždycky stihnou nějak ubrzdit... Jinak dodávám, že řízení - hlavně ve městě je opravdu hardcore!

3. Žebráci. Zatím jsem jich zde neviděl mnoho. I ten nejotrhanější člověk si nedovolí Vás otravovat. Tak tomu je zde. I když si jasně vzpomínám jak se v Elbistánu na vás při chůzi po ulici nalepila smečka dětí a otravovali. Nejhorší bylo, že když jste jednomu dali, tak se jich najednou vyrojilo dalších deset a chtěli víc... Nebylo zrovna příjemné chodit celé dopoledne po nákupech, kdy se za vámi táhla tato grupa otrhaných capartů, když jste zašli do obchodu, tak čekali před ním, aby se na vás pak mohli znovu přisát. Jedinou zbraní proti nim bylo ohnání či naznačení útoku. Nejdřív mi jich bylo líto, ale poté jsem se dozvěděl od místních, že jsou to tamní cikáni a kurdi a že jim se nedává nic. OK. Zde v Beypazari, které je o poznání bohatější město jsem viděl snad dva žebráky. A jeden z nich se zjevil, když jsme byli na místní Belediyi (Obecní úřad). Přišel starý dědek o holi s nataženou rukou, obešel všechny kanceláře a opravdu, každý z úředníků mu dal malý obnos. Pokud opravdu obešel všechny, mohl dědek odjíždět minimálně Dáčií :-). Ještě podotknu, že když se blížil k nám, tak ho vykázali slovy: "To jsou vážení cizinci, kteří zde pracují, ktěm se nepřibližujte"...

Zase pár dní za mnou.

25. května 2012 v 17:16 | M@telloo
25.5.2012

Uteklo to jako voda a já zjišťuji, že už jsem zde přesně dva týdny... Dva týdny v Asii, odloučen od svých nejlmilovanějších a nejbližších. Neříkám, že by se mi nestýskalo (do polštáře jsem ještě nebulel, jsem přece velkej kluk), ale i tak je to trochu zvláštní. Ale taky něco za něco. Největší výhody vidím hlavně v práci, kterou bych v Česku nikdy nesehnal, hlavně s bezva kolektivem a taky co se týče řešení každodenních zpráv, které nám servírují naše televize (zde ji nechytáme - díky bohu!!!) a novinové plátky. Tady tomu stejně nerozumím a je mi to fuk. Ani nad politikou se nemusím rozčilovat (Rathe - dobře ti tak!), a jinými zprávami typu: "Romští mladíci napadli a okradli bezbranou stařenku, policie pátrání ukončila pro nedostatek důkazů" . Tady je pohoda, každý se tu má rád, navzájem uctívá, do držky si dají akorát když Fenerbahce porazí Galatasaray... Jedním slovem: NÁDHERA! Počasí je tu velice letní, přes den teploty kolem 30 - 35 stupňů, večer chladněji, ale příjemně. V létě to bude horší. Jinak za posledních několik dní co jsem nepsal se nic zvláštního nestalo. Za zmínku stojí jen včerejší fotbal, kde jsme v novém složení dokázali opět zvítězit, tentokrát 12:7. Foto bude níže. Jinak připravuji další díl do zajímavostí, který přibude asi zítra nebo vneděli, pokud ještě něco pochytím. :-)

Mějte se fajn a přeji Vám hezký víkend!

Naše vítězná sestava: Zleva nahoře: Andač, Tomáš, Selčuk, Mí, Josef, v bráně byl Milan a leží Ahmed.


Den ve znamení opravy auta

22. května 2012 v 18:20 | M@telloo
22.5.2012

Na přání několika čtenářů jsem doplnil jednotlivá data ke článkům, pro Vaši přehlednost.

Dnešní den byl zase velmi "náročný"... v uvozovkách proto, protože člověk, který celý den dře rukama to nepochopí a člověk, který se živí vlastní hubou mi dá za pravdu :-).
Ráno v osm jsme se Zdeňkem vyjeli do místní opravny aut. Zde to vypadá asi tak, že jsou dvě ulice nad sebou lemovány autodílnami a prodejnami autopotřeb, prostě něco jako automechanická čtvrť. Naším úkolem bylo nechat opravit naší pozvolna se rozpadávající se čtyřkolku Toyotu HILUX. Byla potřeba nechat slepit přední nárazník, seřídit kola, opravit mlhovky a pár dalších drobnůstek. Vše začalo příjezdem k náhodnému servisu, kde nás místní "müdür"(šéf) vřele přivítal. Když jsem mu sdělil naše trable ihned se jal volat několika "arkadašům"(kamarádům, tak si taky říká každý). Za nedlouho přišel jeden, který uměl slepovat plasty a tudíž opravit nárazník, za čtvrt hodiny přišel další, který zase uměl opravit světla, po něm další, který zase slepoval jiné vyčnívající kusy auta. Pak přišli asi další tři, ale ti jen čuměli, pili čaj a kouřili. Ten hlavní vedoucí ač měl na sobě špinavé montérky celou dobu jen stál, volal jiným dělníkům, bavil se s náma a vřele nás zásoboval čaji, vodou a cigaretami... Poté nám řekl, že oprava bude chvilku trvat, tak že máme navštívit jiného kolegu, který má krámek o kousek výš. Kolega byl velice sympatický turek, který do nás opět cpal výše uvedené místní "laskominy" a povídal o všem možném. Zajímavostí ovšem bylo, že měl nový Iphone i notebook avšak za celou dobu si k němu nikdo nepřišel nic koupit (prodával převodovky, oleje atp) To by mě osobně zajímalo jak se uživí... Automechanici okolo měli plné ruce práce, ale on tam celý den jen seděl a pil čaj... tohle je asi sen každého z nás "povalečů" :-) Mimochodem tento pán nám měl obstarat náhradní plasty do auta i ven, ale nic neměl. Ovšem gól byl v tom, že někam zavolal, chvilku klábosil a nakonec řekl, že nám je s arkadašem ukradne z jiný Toyoty a že až to bude mít, tak se ozve. Není to paráda?! :-D :-D Oprava se nakonec zdařila až na seřízení kol, které se budou muset nechat opravit v Ankaře. Za odměnu jsem mohl až na stavbu řídit. Jipíííjááájéééj!
Zítra nás ovšem čeká menší nepříjemnost, jelikož jdeme na policii zažádat o pracovní povolení a pokud nám ho nedají, tak ani nechci pomyslet na to, co by mělo nastat. Proto nejen mě, ale i veškerým kolegům držte palce, aby to dobře dopadlo a já mohl nadále pokračovat v deníčku.

Mějte hezký večer Váš M@telloo Dagoglu.

V mezičase mezi zevlováním a komunikováním jsem pořídil alespoň krátké video ze života místních koťat. :-)


Vivala Türkiye!

Grilování

20. května 2012 v 22:43 | M@telloo
20.5.2012

Včerejší den jsme uspořádali teambuilding a jeli do hor opékat maso.. hlavně buřty! :-) Chyběli jen 4 kolegové, jinak jsme komplet. Sice bylo trochu chladněji, ale i tak si myslím, že se vše vydařilo až na ten večerní hokej, ovšem dnešní bronz to kompenzuje. Foto níže. Dobrou noc!







Příhody z Turecka - 1.díl

18. května 2012 v 21:33 | M@telloo
18.5.2012

Tak přidávám tedy první díl seriálu. Abych tu psal věci jako kolik má Turecko obyvatel, jaký je tu poměr věřících a ďaurů a jiné... to si myslím každý z Vás najde v jakékoliv encyklopedii, nebo na netu. Chci se tady zabývat věcmi, které Vám nikde nenapíšou tudíž si na ně budete muset přijít sami :-). Jinak seriál budu doplňovat nepravidelně, podle toho kolik bude zážitků.

1. Co se mi líbí daleko víc než v ČR je práce policistů ve městě - konkrétně u špatně zaparkovaných a překážejících vozidel v silnici. Nejprve vás upozorní z amplionu, kde hlásí vaší poznávací značku a poprosí vás o odstranění vozidla. Poté ještě jednou objedou blok a dají šanci abyste odjeli, pokud tak neučiníte, dostanete pokutu, pokud odjedete - nikdo nic neviděl, ani neslyšel :-)

2. Další zajímavost je, že v Tureckých lokantách a hospodách neznají placení tzv. "každý zvlášť". Je zde zvyklostí, že když jdete s přáteli na jídlo, vždy jeden z party zaplatí celou útratu. Dále vám sice zapíší vaše objednávky, ale neuvedou k nim cenu. Osobně se mi zde stalo, že jsme šli na večeři, přinesli nám účet a až když jsme se zeptali, kolik to stojí, pingl se podíval z okna a po chvilce oznámil: "onbeš" čili 15 tureckých lir. Bylo jasné, že si cenu právě vymyslel a něco prostě plácnul. Proto tedy doporučuji zjistit si cenu jídla předem :-)

3. Osobní zážitek z kterého jsem trochu na prášky, je že zde vám ve většině případech nepronajmou byt a nepustí do společného pokoje v hotelu, pokud nemáte s sebou rodinu, nebo zákonitou manželku. Toto se stalo našemu kolegovi, který zde pracuje společně se svou přítelkyní a při rezervaci hotelového pokoje jim recepční suše oznámil, že prostě spolu nebudou v jednom pokoji, pokud neuvidí jejich oddací list... veškeré moje lži a výmysly jako: "že už jsou manželé, ale ona si nechala svoje jméno nebo, že prostě nebyl čas si sem brát nějaký lejstro o oddání" jemu do telefonu, neprošlo a proto dostali každý svojí samotku... Samozřejmě, že to nakonec vyřešili po svém :-). Podobná věc se nám stala dnes dopoledne, byly jsme na prohlídce krásného, nového bytu, který byl k pronájmu - pro našeho šéfa. Pán, který nám ho ukazoval byl uplně nadšený z našeho zájmu avšak vše ztroskotalo ve chvíli, když se zeptal jesli v něm bude bydlet rodina... Jak bychom to tu asi udělali ne?!... Tohle jsou chvíle, kdy mi veškeré vnitřní orgány vybuchují vztekem vůči jejich zvykům. Ano chápu, že je to pro ně privilegium a i zákon, ale oni chtějí s takovýmto přístupem do EU?!...

Toto bude pro dnešek vše, pokud si ještě na něco vzpomenu, nebo se mi v nejbližších dnech přihodí, tak to doplním. Díky za přečtení. Čuss

Fotbal a jiné radovánky

18. května 2012 v 0:13 | M@telloo
18.5.2012

Předem se omlouvám, že jsem vynechal včerejší zápis, ale kvůli práci a únavě nebyl čas. Asi nemá cenu popisovat zde každý den, vždyť na tom není nic zvláštního.. ráno vstát, večer přijet... Ovšem dnešek byl vyjímečný tím, že jsme odehráli zápas proti partnerské turecké firmě Adularya. Předtím se hráli již tři zápasy z nichž náš tým dokázal dvakrát zvítězit. Proto jsme si i dnes věřili. Sestavu protivníka bohužel neznám, ale byli to samí turci :-) Jinak naše vypadala takto: (ještě dodávám, že se hraje hodinu v kuse a bez střídání) Brankář: moje maličkost, Obrana: Josef Petráš, xxxTurek, xxxTurek, Záloha: Selčuk Yildirim, Jirka Sokolář a v útoku hvězda hanspaulské ligy Tomáš Gasparovič. Zápas začal ve velice rychlém tempu a po chybě Petráše jsme inkasovali první gól. Poté se ovšem náš tým rozkoukal a hnal do útoku, kde nejprve snížil Tomáš Gas a za chvíli vyrovnal rovněž on... holt talent v sobě nezapře. Za pár minut turci založili útok a jelikož obrana bránila dobře, ale mě ve výhledu, tudíž jsem pozdě vyběhl a bylo srovnáno na 2:2. Do poločasu ovšem stihl srovnat Josef Petráš, který nádhernou pumelicí z úhlu překonal jinak skvěle chytajícího brankáře. Druhý poločas začal co nevidět, míče se ujali turečtí obránci, udělali pár kliček, byly před bránou a bohužel srovnali na 3:3. Náš čtvrtý gól přidal opět výborně hrající Petráš 4:3. Jenže pak dostal jeden turecký obránce nádherný pas, ve vápně si chtěl srovnat hlavou balon a já do něj nalít... FUUUUUUUUUUUUUUU!!! Asi ho to muselo bolet, jelikož se netvářil nadšeně, naštěstí mě neodkrágloval... a ve hře nadále nepokračoval, takže soupeř zůstal v šesti. To, že jsem vyřadil ze hry druhého nejvyššího bosse turecké firmy jsem se dozvěděl až po zápase... Jelikož se kopala penalta, kterou soupeř proměnil a vyrovnal na 4:4. Poté se ovšm míče ujal Jirka a společně se Selčukem a Tomášem založili akci, kterou glosoval gólem Selčuk, poté přidal další gól a zápas se začal obracet v náš prospěch. 6:4. Naneštěstí se turci odhodlali střílet z větší vzdálenosti a tak se povedlo jednomu z nich v dresu Bešiktaše prostřelit obránce a tudíž i mě tvrdou střelou. Jenže to bychom nesměli mít našeho kouzelníka Toma Gasparoviče, který si pohrál s brankářem a patičkou přihrál Jirkovi, který tak pečetil naší konečnou výhru 7:5!!! Premiéra tedy pro mě skončila vítězně, avšak do příště se budu muset trochu ovládat, protože bych byl velice nerad, kdybych jim vyrakvil zbytek firmy a oni s tou naší rozvázali kontrakt :-)
Dnešní den jsem Vám tedy nabídl fotbalový report, fotky bohužel nejsou, ale do příště snad nějaké budou, tak se máte na co těšit. Jinak seriál se zajímavostmi přibyde asi zítra.

Dobrou noc Váš M@telloo!


Perný, pracovní den...

15. května 2012 v 21:42 | M@telloo
15.5.2012

A zase nanovo! V sedm vstávat, osprchovat se, nasnídat se a hurá do práce. Ovšem co na mě čekalo... to jsem netušil. Na stavbu přijela česká delegace z firmy, která měla zasedání s tureckým investorem a zástupci jiné firmy. Vedoucí české výpravy si mne vyžádal, abych byl u jednání přítomen, bylo mi řečeno, že tam budu jen sedět a spíše přihlížet než mluvit. OK... Vlezu do místnosti, kde nebyl žádný vzduch a okolo zasedacího stolu se mačkalo asi 20 lidí. Na jedné straně turci na druhé češi. Pozdravím se se všemi a usedám hned po pravici největšího "zvířete" pana dodavatele. Ani si nestihnu rozepnout knoflíky u trika a jeden z českých pánů, který vysvětloval na grafické tabuli jakýsi návrh vodního čerpadla mě ihned požádal: "Tááák pane Hora, jistě víte o co jde (neměl jsem vůbec páru, akorát tam bylo milion klikiháků a čeho si co vypadalo jako hnědozelené ...ehm cosi) takže taky těm turkům přeložte následující:" Vodní čerpadlo, bude v hloubce 475 metrů a bude schopno přečerpat xxx litrů vody, samozřejmě, že okolní půda bude zajištěná proti zhroucení, jelikož podle kvadrahypersuperbilinárních rovnic... bla bla bla...".... "Hmmmmm, takže: su makinesi, nevim, nevim, nevim, nerozumím, nechápu, mohl byste mi to ještě jednou zopakovat? Ne?.. Nashledanou!"... Takže trapas hned po ránu jak hovado! :-D Díky můj krutý světe! Jelikož všichni pochopili na čem jsem, tak se nadále bavili anglicky a mě zcela vynechali (naštěstí). Po práci se jelo na místní Belediyi (obecní úřad), kde jsem byl s kolegou požádat o kontrakt na vodu do jeho bytu. Člověk, kterého jsme hledali tam nebyl, ale ihned se nás ujal jakýsi úředník, který nás zavedl do jeho kanclu, ihned čaymen přinesl několik čajů a my se mohli nezávazně bavit, to už naštěstí šlo, jelikož hovorová turečtina mi nedělá problémy. Postupem času se na nás přicházeli koukat jiní a jiní úředníci, kteří mluvili jedne přes druhého, furt se na něco ptali, něco chtěli napsat... atp. Kdo to nezažil, tak asi nepochopí, ale bylo to celkem fajn i když ke konci pak trochu nudný. Naštěstí pak přišel onen vytoužený člověk, potřebná lejstra vytiskl, podepsal a předal a my mohli spokojeně odcházet. Jelikož jsem asi na toho nejukecanějšího turka udělal dojem, odnesl jsem si zápisníček, knížku s jeho osobním věnováním (!!!) a propisku (třikrát hurá). Nutno dodat, že jsme se posléze s kolegou shodli, že celodenní práce těchto úředníků spočívá v pití čaje, kecání, kouření, pití čaje a kecání... tomu se říká job za všechny peníze! :-) Na všechno "zaman var" (mají čas), "bos ver, olsun" (nevadí, nemusí) a jsou v klidu... Nakonec se zastávka, která původně měla trvat několik minut, protáhla na dvě a půl hodinu.... UUUUUUUUUUF! Níže přikládám fotku z knížky a její věnování, pan úředník si asi myslel, že potřebuju zhubnout a věnoval mi knížku, pohádku o dietě... cítíte tu jemnou urážku?... :-)

Doslova napsáno: Milému Martinu Horovi s pozdravem bratr Veysal Canak... není to krásný?.. No uznejte sami, který z českých úředníků by to udělal?! :-D

První pracovní den.

14. května 2012 v 19:39 | M@telloo
14.5.2012

A osudný den nadešel, musel jsem vstávat neobvykle brzy (v sedm ráno :-D), nasnídat se, vyčistit klechtáky a vyrazi práci vstříc. Nejdříve mě čekalo tlumočení na místním úřadě, kde dva kolegové potřebovali nahlásit trvalou adresu bydliště. Vše proběhlo bez problémů a mohlo se pokračovat směrem na staveniště, které leží asi 30 km od města. Jede se tam krásnou cestou, kterou lemují nadherné hory a obrovské jezero. Na stavbě mě čekalo převzetí kanceláře, kterou sdílím s Turkem jménem Selčuk Yildirim (Blesk). Selčuk je na místní poměry velice "moderní" z islámu si nedělá těžkou hlavu a hlavně umí skvěle anglicky, fotbal a není tak zvědavý, jako většina místních obyvatel. Taky se mi s ním skvěle povídá, skoro všechno mu rozumím, takže doufám, že z nás budou dobří parťáci a hlavně spoluhráči, protože už ve čtvrtek nás čeká fotbalový zápas proti týmu partnerské firmy. :-) Pracovní den proběhl v pohodě, většinu času jsem trávil u počítače, nebo rozmluvami se Selčukem a nakonec krátkou projížďkou, ze které přikládám fotky. Za chvíli mě čeká posezení v místní cukrárně, kde zkusím vyjednat nějaké byty k pronájmu, jelikož její majitel tvrdil, že snad o něčem ví... Tak uvidíme. Z dnešního dne asi vše. Mějte hezký zbytek večera a někdy brzy zase na shledanou!

Pohled na budoucí chladící věž shora.

Takzvaný "Drákulův hrad" jinak velice hezký skalní útes.

Naše firemní "čtyřkolka" Toyota, která má sice už nejlepší léta za sebou, ale slouží dobře. Hlavní je to pozadí :-)

Pejskohraní

13. května 2012 v 12:41 | M@telloo
13.5.2012

Dnešní den přinesl jen procházku po místních obchodech s oblečením, dobrého obědu a "pomazlení" s Anatolskými štěňaty. Video a fotky níže :-)

Pejsek.

Fenečka.

Maminka



Jak vypadá Turecká fotbalová válka?!.. Nu asi nějak takhle...

12. května 2012 v 21:07 | M@telloo
12.5.2012

Pohled, který se mi před několika málo vteřinami naskytl z balkónu. Myslím, že video nepotřebuje další komentář...


Další den ve znamení poznávání města, okolí a budoucího pracoviště.

12. května 2012 v 19:50 | M@telloo
12.5.2012

Do druhého dne jsem se probudil za krásného, slunečného rána. Dokonce ani muezíni mě v noci nevzbudili. Na plánu bylo projít si město, podívat se po obchodech atp. Nakonec jsme s Tomem vyrazili na zdejší vyhlídku, ze které byl hezký pohled na celé město a okolí. Cestou zpět nás zastavila velice výřečná babka, kde nejprve Toma vyhodnotila jako dvojníka svého syna a ze mě si dělala srandu, že zase vypadám jako její dcera... (hahaha)... :-) Poté ovšem zazvonil telefon a bylo nám řečeno, že na stavbě se chystá nečekaná sobotní vykládka a je potřeba abychom asistovali. Na stavbu vzdálenou asi 30 km od města jsme dorazili lehce po poledni. Tom šel asistovat k vykládání a já jelikož jsem ještě nefasoval helmu, boty a jiné potřebné věci, jsem se poflakoval kolem kanceláří, kde jsem se ovšem seznámil s tamními "šéfy" turecké firmy a pak jsem celkem obstojně poklábosil se sekuriťáky, kteří měli radost, když jsem je nazýval policisty... :-D Vykládka trvala celkem dlouho avšak poté nás čekala odměna v podobě skvělé večeře v místní rybárně, kde jsme si dali výborného pstruha na grilu a velice ochotný čísník nám ho i před našima očima vykostil... prostě služby se vším všudy! Stejný čísník mi pak věnoval hezkou fotografii jelikož se zabývá focením... mému digitálu se ovšem vysmál :-) Pro tento den se s Vámi loučím, níže přikládám pá fotografií. Iyi Geceler!

Rozestavená "ubytovna", kde bychom mohli v budoucnu při troše štěstí bydlet.

Místní dominanta - dvouminaretová mešita.

Po devíti letech opět - Marašská zmrzlina!!!


Chtěli byste v tom bydlet?!

Pohled na část města z vyhlídky.

Budoucí elektrárna.

Tak jsem tu!

11. května 2012 v 23:28 | M@telloo
11.5.2012

Zdravím Vás přátelé, rodiče a jiní moji "fanoušci" tohoto blogu! Po relativně krátkém rozloučení s mými nejmilovanějšími jsem dnes po 18 té hodině místního času dorazil do Turecké Ankary (je tu o hodinu navíc). O letu nemám asi nic moc co napsat, vše proběhlo relativně v pořádku až na jednu tureckou slečnu, která se odmítala usadit mezi dva muže v letadle a kvůli ní se asi 20 minut šachovalo s místy... :-) Jinak bydlím na hotelu ve městě Beypazari, které bude v nejbližší budoucnosti mým domovem. Město se nachází asi 100km západně od Ankary (hlavní město Turecka). Zatím jsem se seznámil se třemi novými pracovníky (Čechy) + plus mým nadřízeným a kolegou Tomášem, který tu bude můj nejbližší český vrstevník, jelikož se známe již z mé minulé štace v Tureku a společném působení ve fotbalovém týmu. Mám několik málo fotek, takže se můžete přibližně podívat jaký mám výhled. Do budoucna se budu snažit denně upravovat respektive vkládat nové zápisky, aleještě nevím jak na to bude čas. Pokud máte nějaké dotazy, připomínky či reklamaci pište do diskuse nebo mi pošlete zprávou na mail. Zdraví Vás Váš Matelloo.
Můj pokoj

Pohled z balkónu doprava.
Pohled z balkónu doleva.

Balíš, balím, balíme!

9. května 2012 v 12:55 | Martin Hora
9.5.2012

Takže se pomalu začínám balit a v pátek v 12:05 zvedám kotvy a odlétám pracovně do Turecka! Poslední rozloučení je možné od teď až do čtvrtka do 00:00. :-) Více informací přibyde až na místě, pokud ovšem doletím. :-)