18. května 2012 v 21:33 | M@telloo
18.5.2012
Tak přidávám tedy první díl seriálu. Abych tu psal věci jako kolik má Turecko obyvatel, jaký je tu poměr věřících a ďaurů a jiné... to si myslím každý z Vás najde v jakékoliv encyklopedii, nebo na netu. Chci se tady zabývat věcmi, které Vám nikde nenapíšou tudíž si na ně budete muset přijít sami :-). Jinak seriál budu doplňovat nepravidelně, podle toho kolik bude zážitků.
1. Co se mi líbí daleko víc než v ČR je práce policistů ve městě - konkrétně u špatně zaparkovaných a překážejících vozidel v silnici. Nejprve vás upozorní z amplionu, kde hlásí vaší poznávací značku a poprosí vás o odstranění vozidla. Poté ještě jednou objedou blok a dají šanci abyste odjeli, pokud tak neučiníte, dostanete pokutu, pokud odjedete - nikdo nic neviděl, ani neslyšel :-)
2. Další zajímavost je, že v Tureckých lokantách a hospodách neznají placení tzv. "každý zvlášť". Je zde zvyklostí, že když jdete s přáteli na jídlo, vždy jeden z party zaplatí celou útratu. Dále vám sice zapíší vaše objednávky, ale neuvedou k nim cenu. Osobně se mi zde stalo, že jsme šli na večeři, přinesli nám účet a až když jsme se zeptali, kolik to stojí, pingl se podíval z okna a po chvilce oznámil: "onbeš" čili 15 tureckých lir. Bylo jasné, že si cenu právě vymyslel a něco prostě plácnul. Proto tedy doporučuji zjistit si cenu jídla předem :-)
3. Osobní zážitek z kterého jsem trochu na prášky, je že zde vám ve většině případech nepronajmou byt a nepustí do společného pokoje v hotelu, pokud nemáte s sebou rodinu, nebo zákonitou manželku. Toto se stalo našemu kolegovi, který zde pracuje společně se svou přítelkyní a při rezervaci hotelového pokoje jim recepční suše oznámil, že prostě spolu nebudou v jednom pokoji, pokud neuvidí jejich oddací list... veškeré moje lži a výmysly jako: "že už jsou manželé, ale ona si nechala svoje jméno nebo, že prostě nebyl čas si sem brát nějaký lejstro o oddání" jemu do telefonu, neprošlo a proto dostali každý svojí samotku... Samozřejmě, že to nakonec vyřešili po svém :-). Podobná věc se nám stala dnes dopoledne, byly jsme na prohlídce krásného, nového bytu, který byl k pronájmu - pro našeho šéfa. Pán, který nám ho ukazoval byl uplně nadšený z našeho zájmu avšak vše ztroskotalo ve chvíli, když se zeptal jesli v něm bude bydlet rodina... Jak bychom to tu asi udělali ne?!... Tohle jsou chvíle, kdy mi veškeré vnitřní orgány vybuchují vztekem vůči jejich zvykům. Ano chápu, že je to pro ně privilegium a i zákon, ale oni chtějí s takovýmto přístupem do EU?!...
Toto bude pro dnešek vše, pokud si ještě na něco vzpomenu, nebo se mi v nejbližších dnech přihodí, tak to doplním. Díky za přečtení. Čuss
To si musel vědět dřív s tim že je nenechaj když nejsou rodina. Něco takovýho sem tušila a to jsem tam nemusela ani bydlet dva roky.