Červenec 2012

Konečně... internet!!!

31. července 2012 v 14:31 | M@telloo
Ani snad nebudete věřit, ale konečně jsme se dočkali internetu v baráku... a to s úžasným připojením 3 mega, které ovšem kolísá a někdy jede úžasně 300 kb/s... v tom případě jsem obrečel hraní své oblíbené hry po netu, protože pokud to takhle bude i nadále, tak je to konec mér RPG kariéry... :-D Ovšem turci slibují (dá-li Alláh zlepšení)... no comment!

Připojování proběhlo pět týdnů ode dne, kdy nám slíbili, že všechno bude za pět dnů... ano pětka tam je taky, ale to se asi Alláh přepočítal... No nicméně Instalace probíhala do včerejších ranních hodin. U nás by se řeklo do kuropění, zde do prvního muezíno - zahulákání... Čuměli do toho čtyři chlápci z toho jeden byl rádoby IT technik, pak jeden starý kutil a dva takový kluci, kteří byli na přesdržku, jelikož se furt něčemu hihňali... Od půl druhý v noci do čtyř jsme se jim s Tomem marně pokoušeli vysvětlit, že to prostě nejede a když budou modem neustále vytahovat a zase zapojovat do zdi, že se to samo nespraví... Nakonec až dneska odpoledne výše jsmenovaný "ajťák" přišel a vše napravil. Akorát nedokázal pochopit, když jsem lamentoval nad rychlostí připojení, že u nás v česku mají i lidé na vesnici připojení 10 mega (trochu jsem kecal, ale to má za to!... :-)) a v Praze klidně i 30 a více... No nic. Já jen, abyste si udělali představu, jak i pitomej internet je tu zde problém...

I tak mi čas v turecku rychle ubýhá, vděčím za to hlavně skoro každovečernímu popíjení s přáteli, nebo paření fotbalu na Playstationu, či výuce jazyka s partou mládežníků - mého věku. Nemůžu tomu skoro ani uvěřit, ale za deset dní se vracím do své domoviny na dovolenou! Tak začněte hromadně šetřit síly... bude to jízda! :-) Do té doby se zde snad ještě ozvu. Přikládám pár fotografií z týdnu dávno minulých...

Tvrdá denní dřina a já v plné polní kontroluji došlé zboží.

Někdo říká, že "bez práce nejsou koláče", zde máme heslo: "Bez práce nejsou lahváče". Aneb kolegové a přátelé: Andaç, Volkan a Tomáš

Ježdění na korbě Hiluxu nás velmi baví

Návštěvou nás poctil i brácha Tomáše se svým synkem.

Vše odpuštěno!!! (alespoň pro tentokrát)

15. července 2012 v 17:54 | M@telloo
Tak se mi předevčírem podařilo ztratit peněženku… Komplet všechny doklady i peníze co v ní byly. Když mě začali jímat mrákoty, co všechno si budu muset zařídit, zaplatit atp. málem jsem se rozbrečel (:-D)… Jenže to bych nesměl být v Turecku… Asi po dvou hodinách mi volalo neznámé číslo a v něm chlápek, který tvrdil, že má moji peněženku, ať si pro ní přijdu ke zdejšímu supermarketu… Kdo to byl nevím, ani jak vypadal… Čekal jsem na něj asi 15 minut, ale nedočkal se ho. Takže s plnou hubou nadávek jsem kráčel zpět k domovu a moje nálada se zastavila na bodu mrazu… Hezkej výstřel a to jsem měl za to, jak jsem tu na ně nadával, Alláh mě potrestal! Druhý den dopoledne mi znovu volalo to samé číslo a já si připravoval všemožné nadávky, které pronesu na jeho osobu. Ovšem než jsem stačil cokoliv vykoktat, chlápek mi říkal, že moje peněženka je v tom samém supermarketu u vedoucího, ať si zajdu tam… S nedůvěrou jsem vykročil vstříc osudu: Buď a nebo… A byla tam! A v ní vše včetně dokladů i peněz! Doklady sice byly rozházené, jak hledali asi nějaký kontakt na mě či co… Bylo mi řečeno, že jí snad našel hlídač té prodejny a předal komusi a pak už to bylo celé zamotané a já to nepochopil… Nicméně jsem měl zpět všechny potřebné věci a byl naprosto MUTLU OĞLU (Štastný syn). Tahle věc mě na Turcích strašně baví, nekrade se tu… možná jsem měl i štěstí na nálezce a možná taky ne. Tímto činem smazali všechny hříchy, které mi tu za poslední dva měsíce provedli J.

Tupí Turci!

11. července 2012 v 18:04 | M@telloo
11. Července 2012

Jak již vyplývá z názvu, dnes místní domorodce asi úplně chválit nebudu, ale o tom později.
Dnes zde završuji svůj druhý měsíc pobytu a nemohl jsem si přát lepší koledníky... V noci mě vůbec poprvé za celé dva měsíce probudili muezíni, kteří se jali vyřvávat ranní modlitby do širého kraje. Naneštěstí v mešitě, která se nachází nejblíže domu, zrovna sloužil asi mladý a nadšený hejkal a modlitbu si náramně užíval a věty protahoval, co mu dech stačil… Když jsem se ráno probral a jal se umývání nádobí, tak mi v ruce rupla sklenička od Ayranu a pořezala ruku, do toho mi přišla pokuta od dopraváků za rychlost a já tak budu muset vypláznout 150 turků... Kráááása! To jen na úvod, abyste si všichni nemysleli bůhví, jak se tu mám a užívám si lázní a krásných, spoře oděných děv…
Dopředu varuji, že následující text bude obsahovat několik (set) vulgárních výrazů, takže rozhodně nedoporučuji čtení slabším povahám, malým dětem atp. Moje spořádaná rodina a obě babičky mi snad odpustí… :-)
A začněme pěkně popořadě. Splnil se mi další sen a já jsem dostal vlastní, nový byt o rozloze asi 60m2… s dvěma balkony, ložnicí, obývákem, předsíní, kuchyňkou a samozřejmě koupelnou. Nevěřili byste, ale v hotelu to byl fakt voser... Dům i samotný byt jsou krásný, ale ty věci okolo... Bylo domluveno, že byt bude vybavený, neměli jsme žádné přemrštěné požadavky jen normální a potřebné věci, jako například: Jídelní stůl, rychlovarnou konvici, mikrovlnku, troubu, skřín, TV atp... po příchodu jsme zjistili (v domě bydlí ještě pár kolegů z práce), že polovina věcí chybí, neteče teplá voda (na kterou se majitel strašně divil, nedokázal pochopit, na co potřebujeme teplou vodu) a nejhorší na tom bylo, že jsem měl doslova a do písmene nasráno v záchodě... po mém dotazu majiteli "Co to má znamenat", mi s chladnou hlavou odpověděl: "To je takový dárek na přivítanou"... opět ve mně nastala situace, kdy jsem nevěděl, jestli se mám smát, brečet, řvát na něj a nebo mu jednu vrazit... Takovýchto vnitřních bojů se ve mě v poslední době odehrává čím dál tím více... ale co naplat jak říkají Turci: "Alláh řídí, dobře řídí". Dnes jsme měli s majitelem další sezení, kdy se uráčí dodat ostatní věci jako např. křeslo, komodu a internetové připojení na to nám řekl, že až se mu bude chtít a dá-li vůle Alláhova...

Další z věcí u které se pozastavím, je objednávání v restauraci. Objednáte si jídlo, pití a oni vám z toho přinesou jen půlku. Jídlo většinou přinesou správné, snad jen třikrát se mi stalo, že by bylo jiné, ale skoro vždycky zapomenou na pití. Z toho uvádím příklad, když jsem si u snídaně u pikolíka objednal čaj. Pikolík, řekl: "Jistě jistě" a odešel... když jsem se ho po deseti minutách vydal hledat, tak seděl u stolu a leštil příbory... prostě zapomněl... za necelé dvě vteřiny od objednávky(!!!).

Co se týče turků za volantem... jední slovem děs! Nejenže jezdí bez pásů, ale také malé děti často sedí svým otcům na klíně a "pomáhají" řídit, když si tatínek potřebuje hrozně nutně napsat smsku, zatelefonovat nebo jen připálit cigaretu a nebo taky vše najednou. Jednou jsem se pokusil zeptat kamaráda, který řídil nepřipoutaný, proč se nepoutaj, odpověděl mi: "Proč bych to dělal je to zbytečný a Alláh se o mě postará"... Mně připoutání výslovně zakázal a já si tak prožil 15 minut strachu, když za jízdy neustále smskoval a chvílema vjížděl do protisměru nebo do pangejtu. Další krásná věc je, že z tříproudé silnice vytvoří pětiproudou a nebo když vám při rozjezdu na zelenou v křižovatce začnou z úplně levého pruhu zatáčet do úplně pravého a ještě se diví, proč na ně troubíte... To že jezdí na červenou, předjíždí zprava a zásadně se nekoukají do zpětných zrcátek snad ani zmiňovat nemusím, to je normálka.

Tím bych dnes uzavřel první čás, jelikož se chystám divoce zachlastat u šéfa na kolaudaci, tak budu pokračovat nejspíš zítra. Ještě přidám obrázek pokuty...