Na konec světa a dál...?!

17. ledna 2013 v 9:06 | M@telloo
Tak jsem si krásně užil 17ti denní návštěvu Česka, kde jsem absolvoval Vánoce, Silvestr a mezitím samozřejmě pár kaleb a taky jsem se důvěrně seznámil s paní chřipkou, která v tu dobu řádila po celé republice, skočila na mě o silvestrovské noci a vyřádila se na mě dosytosti... Takže, když jsem si šestýho ledna balil kufry, ještě si lehce podlamovala kolena, ale nakonec jsem (jako vždy) tu mrchu ze sebe setřás :-)

Dovolená byla fajn, ale poslední večer před usnutím jsem si uvědomil, jak rychle to uteklo a jak málo jsem toho stihnul... zanedbal jsem několik lidí, kterým jsem to slíbil a tak snad mi prominou a já složím úspěšný reparát v dubnu. (s reparáty mám také hojné zkušenosti:-))

V Turecku se nic nezměnilo. Proto jsme se hned další víkend po příjezdu vydali s mojí drahou polovičkou na výlet, z kterého vám přikládám fotky. Dnešní part bude spíše o obrázcích (malý děcka a negramoti budou mít radost).. a když už jsme u těch negramotů, tak mne napadá jedna příhoda, která se mi předevčírem přihodila, ale tu až po fotkách.


Tak nám poporostla chladící věž. Zbývají asi 3 metry do celkové výšky 115metrů...

Napravo od věže se staví strojovna se dvěma schodišťovými věžemi, mezi tím bude kotel.

Pohled "z věže". Shora padaly furt nějaký sajrajty a když asi půl metru ode mě dopadl kus dřeva, tak jsem zavelel "do krytu" a fotografka pořídila alespoň toto :-)

A ještě jeden pohled na vzpěry ve tvaru V, které drží tu "obludu".

Dağoğlu před věží.

Cestou na stavbu jsme se zastavili u "mého" panorámatu... Tam, kde nyní stojím bude za pár měsíců bahňaté dno jezera Sariyar.

A zde je slibovaný konec světa. Vesnice Kozalan, do které se jede po takové cestičce 6km do kopců a za ní už není nic. Jen hory, lesy a stepi. Dole ve městě nebyla ani vločka a o pár kilometrů dále a výše jsme mohli stavět sněhuláky do aleluja.

Až se mě někdo bude ptát, v jaké to prdeli světa v tom česku žiju. S klidem mu odpovím: "To jsi nebyl v Kozalanu"... Pár uplácanejch jen tak tak stojících domečků (každej je samozřejmě osazený satelitem) a jinak?! NIC! NIIIIIIC!!!!

Na druhou stranu. Výhled který se nám naskytl stojí za zveřejnění...

...stejně tak pohled č.2... Neb. Jak říkával pan Werich: "Bylo to místo klidné, takové idyletní"...

...a o pár kilometrů níže směrem do Beypazari v údolí Cevizli Badesı...

...nechtěně jsem si musel vzpomenout na tu vlezlou dechnu, kterou před časy hráli v televizi a zanotoval jsem si: "chaloupko pod horama...umcaca umcaca"....

A jelikož mi došel fotografický materiál, tak vás alespoň pobavím historkou o negramotech.
Dával jsem umýt naší Karamellu mimochodem pro neznalé:

A po dvou hodinách, když jsem si jí šel vyzvednout jsem "myče" což byl táta se synem uzemnil prosbou, že chci účtenku. Oba se na sebe nejdřív tak nejistě podívali, ale nedali nic znát a zavedli mě do kutlochu, kterému říkali kancelář. Tam ten mladej výtáhnul faktury a položil je na stůl. Starej turek mi sděloval, že to nemůže napsat, jelikož na to už špatně vidí a nemá brejle... Mladej na to chvilku koukal a pak se zeptal táty, co a kam má psát. Ten starej samozřejmě netušil nic. No nakonec to dopadlo tak, že kluk do kolonky typ auta místo VW Caravelle tam napsal "Transit", po mém upozornění, že to Transit není mi řekl, že nic jinýho si nepamatuje... a zbytek jsem si musel dopsat sám, protože ten blbec nebyl schopnej vyplnit ani částku za umytí... nebo možná jo, ale to bych tam byl do dneška. Po odchodu z "kanceláře" jsem si uvědomil jak dobře na tom všichni jsme, když dokážeme rozluštit ty hrozný klikyháky, jemž se říká písmo... Závěrem musím dodat větu, kterou často používá můj otec a která se nyní hodí i k tomuto příběhu: "Ano synku, i takový lidé mezi námi žijí"...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikki Nikki | Web | 18. ledna 2013 v 11:02 | Reagovat

Krásné fotky :)

2 matelloo matelloo | 19. ledna 2013 v 9:29 | Reagovat

Vyřídím :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama