Okolo Beypazari...

31. ledna 2013 v 12:16 | M@telloo
Tak nějak mi to ani nedochází, ale je to 23 dní, co jsem se vrátil z Česka. Fakt to strašně letí! I přes nával práce se snažíme alespoň o víkendu vypadnout do okolí Beypazari, které sice neskýtá hromadu památek, ale krajina je tu krásná. Volba padla na nedaleké městečko Çayırhan, které leží asi 30km západně od Beypazari. Jeho zvláštností je stará uhelná elektrárna, Juliopolis a jezero Sariyar. Elektrárna je hned při vjezdu do města...

Trocha industrialu nikdy neuškodí... Každopádně pří stmívání a za tmy to vypadá fakt magicky.

Juliopolis by mělo být jakési snad antické město. My nic nenašli, ani podle cedulí, které sice chvíli vedli údajným směrem, ale pak se najednou ztratily, my se ocitli na křižovatce a teď babo raď. Při hledání jsme potkali pejska, který nás poté chvilku proháněl. My naštěstí seděli v autě :-)


Ovšem, co se povedlo, byla procházka kolem jezera. Jezero je sice dočasně vypuštěné, ale i tak je to pěkné. Až bude více vody, bude to vypadat jako u moře. Bohužel byla zima a dost foukalo, tak jsme procházku urychlili, udělali pár fotek a jeli domů.

Pohled 1.

Hvězdná chvíle na vyhlídkovém molu... :-) Mé ladné kroucení pozadím přišlo vniveč :-(

Pohled na rozsvícející se Çayırhan.

A v pozadí neviditelná elektrárna.

Po příjezdu domů mě jako vždy vítali moji opeření kamarádi. Kdysi jsem se zmiňoval o andulkách, které jsem si pořídil. Jedna z nich bohužel zanedlouho odpadla a tak mi zbyly dvě žluto-zelená torpéda. Naneštěstí je to sameček a samička, takže celé dny tráví cukrováním a vyřváváním milostných ód. Pustil jsem je proletět a oni se hned jali mého skromného hudebního majetku...

Sameček osedlal kytaru a jal se "džemovat"

Samička se usadila u akordů a spustila na celé kolo.

Takhle jsme se tedy nějakej čas bavili, ale pak mi došla trpělivost a vyhodil jsem je. Snůška nadávek (naštěstí jsem jim nerozumněl) se snesla na moji hlavu a moje torpéda se usídlila mezi můj bordel na psací stůl, kde se samička nechala slyšet a všem ukazovala svůj ječivý hlas...


Po chvilce jsem je vyhodil i ze stolu. Nakonec však vše dobře dopadlo a ptačí pusinky na sebe nenechali dlouho čekat...


Na závěr ještě jedna příhoda. Po dlouhé době jsme se byli podívat na Hidirlik - vyhlídka. Jelikož bylo brzo po poledni, nikdy tam nebyl, ale vůbec nikdo! Já měl žízeň a tak jsem se těšil, že si koupím něco k pití... ale ouha! Nade vše se tam ještě tyčil automat na nápoje, který byl opásaný řetězem. Z rozmrzelosti, jsem zatáhnul za dvířka, která se kupodivu pootevřela a vzniklou mezerou mohl člověk prostrčit ruku! Po chvilce přemýšlení jsem se rozhodl pro vodu a na oplátku nechal uvnitř jednu liru. Nejsem přece žádnej zloděj nééé?!... Ovšem dokážete si tohle představit u nás?...
Pro nás věc neuvěřitelná, pro turky běžná. Proč bych měl něco krást, když si to můžu koupit...

Další part bude až dá Alláh.. :-)... neee. Další part bude, až se mi zase bude chtít, budu mít nové příhody a fotky. Předem děkuji za přečtení. Komentovat můžete do diskuze pod part, nebo mi napsat na mail, který je uveden v mém profilu. Rád Vám zodpovím veškeré dotazy a naopak přijmu Vaše připomínky.

Hezký den!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 slávek slávek | 31. ledna 2013 v 14:17 | Reagovat

a když budeš pokračovat dále na Nalihan a pak již jen kousek a objevíš http://www.sarotthermal.com/

a to se těším na článek a fotky ;)

2 Matelloo Matelloo | 31. ledna 2013 v 15:20 | Reagovat

Vypadá to dobře... Alespoň už vím kam chodit místo práce :-D

3 slávek slávek | 31. ledna 2013 v 15:53 | Reagovat

[2]: HADE!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama