Srpen 2015

Turecké silnice, provoz a uzávěr na závěr...

18. srpna 2015 v 13:53 | M@telloo
Kdo byl někdy v Turecku, ví, že se zde řídí všelijak. Já jsem se zde několikrát rozčiloval nad místními řidiči, kteří absolutně nedodržují dopravní předpisy, ohrožují a omezují okolí a provoz. Často jsem se zamýšlel, proč tomu tak je, až mi jeden můj známý řekl, že autoškoly v Turecku jsou aktuální jen pár let. Do té doby to zde fungovalo tak, že na úřad přišel např. otec se synem, zaplatili finanční obnos a otec se "zaručil", že syna naučí řídit... načež synek obrdržel řidičský průkaz a mohl se beztrestně vydat na cestu. Podle toho to zde taky tak vypadá a pokud někdy pojedete v Turecku autem, dávejte si opravdu velký pozor, protože turek za volantem zásadně:

- Nedává přednost nikdy a nikomu
- Nedívá se do zpětných zrcátek
- Jede pokud možno uprostřed silnice
- Projíždí na červenou
- Nebliká
- Nesvítí
- Telefonuje a zároveň kouří cigaretu
- Pokud může, má posazené dítě na klíně, které točí volantem za něj
- Na dálnici všichni jedou v levých (rychlích) pruzích
- Nepoutá sebe ani děti

K bodu 5. a 6. - Někdy rozsvítí vše, co má v autě, tedy "warblinkry", dálková světla a mlhovky a to i za bílého dne...

Tyto body jsem vypozoroval za ty tři roky, co jsem zde na silnicích strávil hodně času a najezdil statisíce kilometrů, nechci to zakřiknout, ale bez nehody, tak při mě asi ten Alláh opravdu stál :-)

Nyní se konečně dostaneme k věci, o které chci dnes psát a to je vozový park v Turecku.

Na silnicích zde najdete běžné modely aut, jako u nás, nejvíce zde ovšem vede značka Renault a Fiat a karoserie SEDAN. Nevím proč větši Arabských a východních zemí volí tuto variantu, nutno dodat, že Čecháčci jsou zase kombíkáři, ne? :-)

Nicméně auta, která tu dodnes jezdí, jsou skvosty samy od sebe. Nejpopulárnější a nejoblíbenější vozidla jsou zde Renault 12 Toros, což je v ČR známý jako Dacia 1300, turci ho vyráběli v licenci až do roku 2000 !!! Ten je oblíbený hlavně u starší generace, která na něj nedá dopustit. Kvalitativně bych toto vozidlo přirovnal k naší Škodě 120 :-)


Druhé nejpopulárnější vozidlo a modla mladých kluků je zde tzv. Tofas Sahin, což je kopie Fiat Regata, který byl vyrýběný od roku 1983 a turci ho licenšně vyráběli do roku 2002. Tento model je snad ještě hojnější než Toros a spousta mladých kluků si jej rádo "upravuje" a "vylepšuje. Auto bych přirovnal k našim Favoritům, ovšem některé Tofase mají i posilovač řízení...

Tofas - Modla mnoha Turků...

Další velmi oblíbená auta jsou: Renault 9 (Broadway, Cambridge), 11, 19 a 21, což jsou takové krabice na kolech a s kosočtvercem ve znaku... :-))

Renault 9 Broadway

Renault 9 Cambridge

Renault 11

Renault 19

A "nejmodernější" Renault 21 Manager

A staré Fiaty zde zastupují modely jako: Fiat UNO, TIPO a TEMPRA

Stařičké UNO potkáme i dnes u nás, ale ne v tak hojném počtu...

Tipo bylo kdysi snem mnoha lidí v ČR, zde platí za luxusní rodinný vůz dodnes

Tempra je v Česku vzácností, v Turecku běžným vozem

Naší zemi zde zastupují Škodovky - Favorit, Forman a Felicia, které zde mají velmi dobré jménu a Turci na ně nedají dopustit. Což jsem zjistil tehdy, když jsem asi před půl rokem chtěl prodat svého Formana, kterým jsem tři roky brázdil české silnice a u nás ho nikdo nechtěl ani zadarmo. Zde mi za něj turečtí kluci nabízeli i 10 000 Lir... Jenže dovezte ho sem, že? :-)

V Turecku je totiž auto brané stále jako luxus a dědí se z generace na generaci, proto některé vozidla zde mají životnost i padesát (!!!) let. Nicméně je pravdou, že auto zde má snad každý i když jsou tak strašně drahá. Např. Torose 12 (Dacia) zde koupíte za bezmála 6000 TL, což je skoro šedesát tisíc korun! Tofase stojí od osmi tisíc výš... Je to dané tzv. "Daní z luxusu", což nevím dodnes, jak přesně funguje, ale prý tak, že když si koupíte auto, tak polovinu ceny auta odvedete státu jako daň za "luxus" (pokud to někdo z čtenářů ví lépe, napište mi, prosím) :-)

Neznalým se může zdát, že se v Turecku jezdí jen v těchto "veteránech". Není tomu tak, samozřejmě jsou zde hojně k vidění nejnovější BMW, Mercedesy, Opely a Škodovky a jiné značky známé i u nás, nicméně tato auta jsou zde opravdu předražená, některá i 2x více než v ČR... proto zde rodiny stále hýčkají své plechové miláčky, kterým táhne i na 50 let v provozu...

Na závěr jsem pro Vás připravil serii fotek z provozu. Některé jsem našel na internetu, některé se mi podařilo vyfotit. Hezky se bavte :-)






A nyní se dostáváme k úplnému závěru.

Dnešním dnem ukončuji tento blog definitivně, protože jsem se se svým zaměstnavatelem dohodl na rozvázání smlouvy a vracím se zpět domů. S přestávkami jsem zde působil od 11. května 2012 na projektu výstavby tepelné elektrárny YUNUS EMRE, což je přes tři roky a již delší dobu cítím potřebu jít dál a změnit prostředí. Samozřejmě mé působení se ponese i nadále v Česko - Tureckém duchu a pokud budete mít zájem mě kontaktovat, najdete mě na mých nových stránkách: www.martinhora.cz

Tímto děkuji Vám všem, kteří jste četli tento blog a psali mi zprávy. Některé články Vás prý pobavili i poučili a to mě těší nejvíce. :-)

Na shledanou

Martin Hora

18.8.2015 v Koyunagili